Tohle se mnou fakt zamávalo - pohřešuje se excelentní psycholog Radek Ptáček. Jeho názory na různá témata mi byly vždy blízké. A jeho styl projevu, tak ten na mě fungoval uklidňujícím dojmem, jak nějaké afrodiziakum.

Velmi rozumím všem jeho slovům. Obzvlášť těm "A jestli bych měl definovat to, co v životě opravdu zabíjí, je to samota… Samota vás zničí…pomalu a spolehlivě. "

Nepropadat samotě a beznaději je někdy nadlidský výkon.

Máma mi kdysi řekla, když jsme byly spolu poprvé na dovolené u moře, v Bulharsku, že nebýt mě, nezápasila by s odlivem. Šla si zaplavat, byl odliv a neměla sílu ho překonat, aby se vrátila na břeh. Ta její slova vnímám dodnes a to mi tenkrát bylo jen nějakých asi 8let. Kdyby nebylo mě, nebyla by, vzdala by to. Jak moc těžké to pro ni tenkrát muselo být, aby se rvala o život kvůli mě!, zůstat tu se mnou!

Nevzdávat se, a ještě k tomu opakovaně, může vyčerpat. Kolikrát ještě?

Není to mé motto, je to má přirozenost - perme se se životem, perme se za své děti, perme se pro ně.
S čímkoliv, třeba i s tím odlivem, ale perme se a nevzdávejme to!

Přála bych si Radka potkat. Nemluvila bych, jen bych ho objala. Doufám, že se jeho situace vyjasní nebo že to prostě NEVZDAL! KVŮLI JEHO DĚTEM!

Život je někdy fakt těžký. Máma mi ale nedala život, abych se jen tak vzdávala. A tak bojuji víc jak 1,5roku s  dopadem okolností. Jsem už z toho ale fakt unavená, vyčerpaná a zlomená.

Radek mi ale dal připomenout mámin odliv a i to, co jsem dětem slíbila. Že tu vždy pro ně budu. A dlouho.

03.09.2024

PS: 04.09.2024 bohužel to nezvládl