uvolnění

16.08.2023 
Přemýšlím jak začít. Možná tím, že je venku ticho před bouří. Lehce dusno, mírný vánek se pomalinku zvedá, venku se šeří. Cítím se obdobně, s pocitem klidu, přesto v očekávání bouře. Pár menších bouřek a rozličných deštíků poslední týdny proběhlo, stejně tak jako v mém životě. Chvilku klid, pak slejvák...

 Nyní, když píšu tyto řádky, se cítím příjemně. Vím, o čem bych ráda psala, jen nevím jak a ani co mě k tomu vede. Vím ale, co to asi popostrčilo, jít psát. Krásná, velká fotka mě a otce mého dítěte u něj v pokoji a na ní uvedeno, co mi kdysi, v prvopočátku našeho vztahu, napsal. I belong to you, you belong to me too.

Už to tak vypadalo, že to zvládneme dotáhnout ve vzájemné toleranci, byť  si žijící každý po svém, až navěky. Nestalo se tak, a už se tak ani nikdy nestane. O ošklivostech ale dneska nechci psát, to bych se přestala cítit příjemně. Uháním od nich k pocitům, které mě dnešní odpoledne provázejí.

K lásce k životu, k miskám vah, které se někdy přiklání na tu, jindy na onu stranu. Já, jako váha, mám ráda vyrovnaný stav na obou stranách. Z pohledu protistrany bych teď dostala ostrou dávku kadence, určitě nejraději v ostrých. Mrzí mě to. Přiživovat v sobě nenávist, agresi, zlobu, vidět vše černě ... je velmi jednoduché. (mimochodem k té černé - černá čísla v účetnictví jsou fajn, no ne?;-))

 Stejně tak jednoduché je být sprostý, neomalený, hrubý ... Jsem od mládí zvyklá si život dělat v tomto směru těžší a nesklouzávat k tomu, co je tak snadné. A věřte, že bych si někdy tu uzdu velmi ráda povolila. Občas to malinkato dělám, je to v některém mém psaní znát, nemyslíte?;-).

A protože se moc dobře znám, přeci jen jsem se sebou už víc jak půl století, tak moc dobře vím, že jsem dost konzistentní. A pokud jde dodržet slíbené, domluvené, sdělené ..., že to dodržím. Něco jiného ale je, když do toho zasáhne třetí moc (nějaký ten tajfun;-)) nebo dopady nesprávných rozhodnutí jiných. To je pak jiná. To se musí vycházet ze stavu, který nastal.

Asi pro Vás píšu trochu tajemně. Nevím, jak to bude vnímáno. Přála bych si tak, jak vnímám já své pocity. Ty samozřejmě vychází z reality, ale tu není potřeba vždy přímo sdělovat. Snažím se ji tímto vlastně opsat.

A tak k těm pocitům, které dneska mám.

- Příjemný smutek z toho, že to nebylo navěky. Příjemný proto, že přeci jen to až tak příjemné nebylo.
 A smutný proto, že jsem opravdu měla ráda. A toho kdysi, tenkrát, i s jeho chybami, tak nějak pořád stále       mám.

- Pocit klidu proto, že vím, že nejsem taková, za jakou jsem označovaná.

- S očekávanou bouří bude po pocitech klidu a příjemném smutku.  Přetaví se to ve směsici deziluzí, zklamání, možná i úděsu z toho, co bouře dokáže. A já vím, že její vlastník, si ji rád přiživuje. Tak snad z toho nebude tajfun.

V tuto chvíli je ale před bouří. Je příjemné prožívat chvíle uvolnění.