někdy potřebujete nakopnout víckrát, abyste konečně začali

(a snad nepřestali)

21.01.2023 - Když Vám někdo dá podporu a kuráž, aby jste něco konečně vydali, je to přesně to, co potřebujete. Vědět, že o to vůbec někdo stojí! Už pár let slýchávám či čtu, abych psala a něco vydala, že mám talent na psaní... A já si říkala, jak ráda. Jenže pak zase zapochybujete a realizace se vzdaluje.

Po jednom mém komentáři, ke knížce spisovatele na našem trhu váženého, který jsem poslala známé, jsem se dozvěděla, že mu ho předala. Byla jsem překvapená, protože já napsala můj osobní názor na jeho knížku pouze jí. O to víc mě potěšilo, že mu ho poslala. Výsledek by mě ve snu nenapadl. Vzkázal, že by se se mnou rád sešel. Prožila jsem momentální euforii, že někdo, kdo roky píše a vydává knížky, je autorem mnoha divadelních her, že by mi věnoval svůj čas. Velmi jsem se těšila na setkání, na oduševnělé "umělecké" povídání, na vzhlížení k někomu, kdo je nejen v tom, co mě baví, tak dobrý. Setkání se bohužel neuskutečnilo. Samozřejmě přišlo zklamání, nebudu nalhávat. Ale co, všichni bojujeme s časem a tím, kam ho nejlépe nasměrovat. A taky, o čem si se mnou povídat, když nemám literární rozhled, vzdělání, autory přečtených knížek a jejich názvy si nepamatuji ... No prostě, já nemám v daném oboru co protistraně ani nabídnout. A tak přišel o setkání se zajímavou ženou.:-):-):-) Jen na okraj, jeho knížka je dle mého majstrštyk!

Vidíte, a už mám zase touhu psát, tentokrát o té jeho knížce. Jdu si udělat poznámku, že Vám o ní chci napsat nebo sem předat část již mnou sepsaného komentáře. A s tím mi nečekaně dochází, jak hodně se přibližuji své mámě. Ona přečetla za totality co mohla. Snad nebyla knížka, kterou nečetla. A pořád mi říkala "Zuzanko, čti!" (Sakryš, nač ten pseudonym?! Pro potěchu, vážení.). Kdyby tu máma ještě byla, asi bychom my dvě měly vlastní literární spolek. Jen já bych extrémně zaostávala, protože mi na to čtení moc času nezbývá. Budu se muset zlepšit!, protože ...

Zdá se, že jsem při psaní těchto řádků našla v sobě zase kousek něčeho, co mě dříve nenapadlo. Na přečtené knížky tu založím rubriku "literární kritika".:-) Zkusím to ale pojmenovat nějak jinak. Cílem není kritizovat práci druhého, to je to nejjednodušší. Naopak, je dle mého velmi náročné, ne moc dobré dílko neztrhat přílišnou kritikou a něco na něm najít taky dobrého. To jsem prostě celá já.:-) Ale ne. Literární kritik by měl k dílu autora přistupovat s nadhledem, věcně, s dobrým úmyslem a s vědomím, jak moc se dá ublížit, zničit... Na druhou stranu také s tím, že pochlebovat nad průměrným či podprůměrným dílem nepovede k sebereflexi a zlepšení autora. To jsem ale doňa Chytroňa, že? Vždyť o tom nevím zhola nic! Nikdo z autorů se mě ale bát nemusí, vždyť jsem no name a mé "kritiky", pokud se k nim vůbec dostanu, bude číst jen zrnko naší populace (kdoví, jestli si  příliš nefandím).

Nejspíš musel přijít až tento týden, kdy mi starší dcera v rámci rozhovoru překvapivě řekla, ať píšu a vydám knihu! Hodně mě to překvapilo. Myslela jsem si, že mé psaní nepovažuje za něco, co by za to stálo. Vždyť ho se mnou snad nikdy ani neprobrala, nekomentovala nějak zvlášť. Spíš mi přišlo, že ho čte proto, že prostě musí a ne, že by se těšila, co jsem zase napsala. Prý že bude první, co si moji knížku koupí. To je krásný pocit, se něco takového dozvědět a od někoho, od koho to vlastně ani nečekáte.

Je pravda, že něco obdobného mi napsal i náš klient, když si přečetl mé loňské, každoroční vánoční přání. A napsal mi to i předloni, když četl to předloňské. Jen letos zatlačil víc na pilu a doslova ve svém emailu uvedl, že má přání. A to abych napsala a vydala knížku. Že on si ji určitě koupí. Podpora od někoho, kdo mě osobně vůbec nezná a reaguje na mé každoroční psaní opakovaně pozitivně a s podporou, je velmi, velmi příjemná a povzbudivá.

Já vím, podpora pár lidí není jako pár desítek či stovek. Ale kde ji vzít, když jsem vlastně no name. Nebojte, nezfanfrněla jsem. Jsem si vědoma, že pokud knížku vydám, tak pro blízké. A že pokud bych chtěla psát víc, mám se ještě hodně co učit. Čas ukáže. Směr mám, cíl si vytyčovat nemusím. Je pak stresující se za ním hnát. Stačí vědět, co bych ráda.:-)

Nic nepotěší víc než když je o Vaši práci zájem, když se líbí. A tak až dcery nečekaná podpora mě zavedla tuto sobotu se věnovat mému dlouholetému přání - psát. Poskládat již napsané střípky ze života na papír a postupně je doplňovat o další. Respektive zveřejnit je na těchto mých webových stránkách. Přeci jen raději píšu na počítači než perem na papír.:-) Není to sice kniha, kterou dcera a klient zamýšleli, ale jsem na té cestě.

Dneska tu skáču zleva doprava a nevím co dřív napsat. Opravdu, moc mě to baví. Jsem doslova nadšená. Už několik hodin tu sedím a píšu, opravuji a ladím má psaní ze šuplíku a zase píšu a píšu ... A s radostí.

Víte, píšu si sama sobě, roky. Většinou s těžší tématikou, ve snaze se vypsat z trápení a toho, co mě tížilo. Bohužel se mi nedařilo se nad to povznést a udělat z náročných úryvků života čtení s nadsázkou. A to bych fakt tak ráda. Nevadí, ještě není pozdě, třeba jednou... Zatím to zůstane pod zámkem, a možná navždy.

Jsem ráda, že jsem došla k závěru, že psycho máme všichni kolem sebe v reálném životě víc než dost, tak proč ho rozšiřovat. Dalším zjištěním, které je fajn je, že já nikdy nebudu autorkou thrillerů a krimi, ale ani románů, poezie či jiných žánrů, neb prostě nejraději píšu z vlastního života. Ze všeho nejvíc ráda popisuji prchavé okamžiky všedních dnů. Je jich tolik a já se stále nenaučila mít papír a tužku po ruce, abych si udělala poznámku, kterou bych pak převedla v zajímavý postřeh (snad zajímavý). Už jsem ale dneska začala a nepřestanu. Poznámky se vrší.:-)

Stejně tak, jako mám velmi ráda prchavé okamžiky života, o kterých ráda píšu, mám neméně ráda fotografii a její momentky. Ať už barevnou či černobílou. Ale zejména v černobílé fotografii nacházím víc toho, co mě bytostně oslovuje - nehrané emoce. Patří mezi mé vášně, když objevím fotku, která je co nejvíc autentická a přitom neotřelá, v něčem jedinečná. Může být i doladěná, přesto by neměla, pro mě, působit strojeně.

Mirror

PS: Omlouvám se, že se článek jmenuje "pár slov" a jeho obsah uvedenému názvu naprosto neodpovídá. Ale to jsem prostě já. Pár slov chci napsat a je z toho elaborát. A věřte, že se při psaní vracím, a mažu a mažu... A bohužel i připisuji a připisuji...