novodobý bobřík

09.12.2023 

Když se to stalo poprvé, byla jsem překvapená. Nepřišlo mi, že by to patřilo mezi povahové rysy bývalého.
Když se to stalo podruhé, zamrzelo to, ale, stát se to může.
Když se to stalo potřetí, už jsem si říkala, to není normální, je to nehezké, to by se stávat nemělo.
No a když se to stalo dneska znovu! a já opravdu nevím, zda je to počtvrté nebo pokolikáté, protože to nepočítám a je to jedno!, protože prostě je to za čarou chování vůči svému vlastnímu dítěti!, mám toho dost!😡

A to je tak vše, co s tím můžu, protože nic nezmůžu.🥺😖

O co tedy šlo?
Dítko přišlo po ránu s tím, že nejdříve v 11hodin pojede s otcem k jeho rodičům, tj. pojedou za babičkou s dědou. Už u toho jsme si oba tak nějak povzdechli ve smyslu "snad z toho nebude v jednu odpoledne".
V plánu byla domluvena pomoc se zdobením stromku na dopoledne a tímto se tedy pomoc musela přesunout na odpoledne. Nevadí, není problém. Jsme zvyklí, že se dopředu nic moc neříká, uzpůsobujeme se ad-hoc návrhům otce. Přednější jsou vztahy s otcem a babičkou s dědou než nějaké naše plány. Ale aby to nevypadalo. Opravdu, když to jde, přizpůsobíme se, není to žádný problém.

V 11h jsem se šla zeptat, jak to vypadá, jestli mám nebo nemám připravit oběd. Ozvalo se "mami připrav oběd, pojedeme ve 12h". No tak jo, šla jsem připravit oběd.

Byli jsme už nějakou tu dobu po jídle a já šla dítko požádat, aby než pojede, dalo talíř od oběda do kuchyně a poprosit ho, aby vyndalo nádobí z myčky. A dala jsem důraz na to, aby to určitě stihlo než bude odjíždět. Znám ho.😉
"Jóóóó, to stihnu" ozve se nenadšeně.😲😆

Sedím u počítače, školím se online a v tu si všimnu, že je 12hodin a já stále neslyším z kuchyně žádný hluk s nádobím. A tak píšu přes WhatsApp, že jestli mají teď odjet, už by měl být oblečený a nádobí venku z myčky. Odpověď přilétla během vteřiny a to i s tím smajlíkem "až v 12:30🥲".
Na to já "no comment".

No tak uvidíme, jestli to přeci jen nebude ta 13hodina.🥺 Nebo ještě nějaká další v řadě.😖😡

Jojo, dříve se děti učily bobříka odvahy a já mám pocit, že i bobříka mlčení. "Novodobý" otec své dítě učí bobříka trpělivosti.😤 👿 Je otázkou času, kdy ho za takový přístup pošle někam a přestane s ním jezdit kamkoliv. A je jedno, co bylo či nebylo příčinou odkladu. Tohle se prostě nedělá!, natož opakovaně!

PS: dítko vyšlo před dům ve 12:30hodin. "Jen" hodina a půl očekávání a čekání. Už jsme měli i delší čekačku.

Původně jsem sem chtěla dát černobílou fotku čekajícího, smutného dítěte,
ale pořád to nebylo ono. Nesedělo mi to pocitově.
Až když jsem narazila na tuto fotku a páslo to.
Ten výraz je plný krásných pocitů, naděje, očekávání něčeho příjemného.
A mezi tyto pocity, dle mého, má patřit u dětí i setkání s otcem.
Tak si přeji, aby bobřík trpělivosti byl u konce, protože ho zvládlo dítko na výbornou!
Neuvěřitelná, opakovaná trpělivost. Klobouk dolů.
A já? No já mám chuť otce nakopnout. A riskujte, že tu nohu neudržíte!😉😆