I am as I am

Můj obraz se stále dotváří. Tak jako střípky ze života, které utvoří mé zrcadlo až tu nebudu, tak i můj obraz bude dokončen, až budu s mámou a babičkou...

A proto musí být víc než zřejmé, že semo tamo tuto stránku doplním. Zbožňuji svůj neustálý vývoj. Občas se může zdát, že si některé pasáže budou protiřečit. Ale není to tak. Jen jsem prostě všehochuť života s pevnýma nohama na zemi. Přijde mi to báječné!

Strach je reakce. Odvaha je rozhodnutí.
A já dodávám - kdo dostává rány, ale nebije, neznamená, že má strach!

Fear is a reaction. Courage is a decision.

25.07.2023

Jsem člověk, se kterým se dá vždy dohodnout. Jsem proti jakémukoliv typu násilí, nečestnosti, agresivitě, neoplácím v tom negativním stejnou mincí ... Ale když se do mě začne kopat, vyhrožovat mi, vede mě to k mobilizaci. A rozhodně nemám na mysli zrovna tu na obrázku. Jen se mi sem tak nějak tématicky hodil.:-)

02.03.2023

I usually give people more chances then they deserve but once I´m done, I´m done.

Obvykle dávám lidem více šancí, než si zaslouží, ale jakmile skončím, tak skončím.
02.03.2023

Co jsme ztratili, to nikdy nedostaneme zpět.

26.02.2023

Když dobře víte, kdo jste, nemusí vás znepokojovat, co o Vás říkají nebo píší druzí, kteří Vás neznají.

06.02.2023
PS: A nebo Vás znají, ale mě je to šumák. Ne, že by to nezabolelo, ale už se s tím umím v sobě srovnat.
26.08.2023

nebudu se měnit

21.01.2023

Nebudu se měnit jen proto, že se mi nevracelo zpět za to, co jsem dávala. Že jsem podala pomocnou ruku. Že jsem někdy až nad rámec pečovala, zajistila práci, bydlení či pomáhala napravovat vztahy jiných (žádalo se to po mě), zatímco to měli dělat jejich nejbližší. Že jsem zapůjčila nemalé peníze, aby se jiní setkali se svými dětmi a pak mi je ani nechtěli vrátit. Že mi většinou nikdy nepomohli, ba naopak, mi ukázali záda. Že se ozvali či měli o mě zájem jen tehdy, když něco sami potřebovali. Že zneužili mé slušné povahy, pomoci, obětavosti...

Kdysi, po jedné epizodě pomoci jedné paní a jejím dětem, která po přibližně dvou letech dopadla nezáviděníhodně pro mě, mi dcera řekla "Mami, proč to pořád děláš?! Vždyť Ti nejsou vděční a ještě k tomu Ti ubližují!". Bylo vidět, že ji to trápí a do jisté míry se i zlobila. Měla rozhodně pravdu. A já tenkrát odpověděla, že se nebudu měnit kvůli špatným lidem. Že zůstanu svá. A toho se držím stále. Dělá mi to totiž dobře.:-)

and than she said

Itś me.-) - I am not perfect, but I am limited edition.

To jsem celá já;-) . nejsem dokonalá, zato jsem limitovaná edice. :-)))
21.01.2023

When you look at this photo you should play this music: # Just now you know more about me and what I like - Cigarettes after sex:-)

s grácií

22.01.2023

Vždycky jsem si přála žít či zestárnout s grácií. Nevím proč, ale odjakživa jsem obdivovala Audrey Hepburn. Ne, že bych si o ní něco načetla nebo viděla s ní všechny její filmy. Vždycky ale patřila mezi mé ženské vzory. Moje máma my jí připomíná. Byla krásná i ve vyšším věku a i když toho neměla moc, i s tím málem se uměla nést s takovou grácií. Možná odtud to celé u mě pramení, proč má touha "žít s grácií" je tak velká. Nejspíš podobat se své mámě. To koukám, kam jsem dnešními úvahami až došla. Příjemné zjištění.
V každém případě jsem došla k závěru, že sice šaty dělají člověka, ale neponese se s grácií, když to v něm nebude. Howgh!

jak stárnete, zjistíte, že máte dvě ruce: jednu na pomoc sobě a druhou na pomoc ostatním

Aniž bych věděla, co Audrey Hepburn řekla, jsem dneska mile překvapená, při objevení této fotografie s citátem, jak velmi se s ní léta nevědomky ztotožňuji. A výjimečně se nezdráhám napsat, že mě shora uvedené provází celým mým dospělým životem. Nevím na co být víc pyšná. Ono být si sama sobě oporou a najít pomocnou ruku většinou na konci svého ramene, je spíš smutné. Možná jsem na to hrdá, že jsme to zvládla. Rozhodně jsem ale pyšná na to, že má druhá ruka tu byla, je a bude vždy pro pomoc ostatním.

Je mi 57let, když píši tyto řádky. Do stárnutí ještě fakt daleko (možná mé zbožné přání:-)). Věřím, že mám nakročeno správným směrem a že budu stárnout s grácií (byť potetovaná;-)). Snad i tento střípek ve mě jednou mé děti uvidí. Přála bych si to.

rebelie

2022

Má touha po rebelii a revoltě je s přibývajícím věkem čím dál tím silnější. Neustále se umírňuju a přitom cítím, jak k tomu stejně směřuju. Důvodem není nic jiného než touha vzbouřit se dosavadnímu životu, který považuju za plný dřiny s nedostatkem lásky.

Je dobře, že jsem tuto fotku nenašla jako mladá. Nebo možná to dobře není. Kdybych ji našla a líbila se mi za mlada tolik, jako se mi líbí nyní, vypadala bych rozhodně jinak. A to bych ale nejspíš neměla za manžele ty, co jsem měla. A mé děti by možná měly lepší táty. Možná si říkáte, že bych neměla takové děti. Tak tuhle variantu si v životě nikdy, opravdu nikdy nepřipouštím při žádných úvahách. Já bych je vždy měla stejné!, za každých okolností!!!:-)

Asi si taky říkáte, že s takovouto vyzáží nejspíš žádný zázrak nepotkáte. Předsudek! Když jsem s "lepší" vyzáží potkala, co jsem potkala, tak proč nepotkat s touto "tattoo" vyzáží něco lepšího?! A pak, byla jsem nějak vychovaná, tj. ten můj základ by byl stejný v jakékoliv vyzáži.;-)

Takže, jestli se malinko něčím budu této fotce přibližovat znamená to, že se bráním být nešťastná, že se bouřím být využívaná, že bych nejradši někdy i přes svou slušnou povahu poslala velmi ráda někoho do pr...! (a to nemusí být jen mí ex:-))