fakt akceptoval?

16.05.2024 

Než začnu dnešní den, musím se vypsat ze včerejšího prožitku, kdy mi mé nejmladší dítě zavolalo. Dělím se s vámi o velkou bolest, kterou mé dítě právě prožívá a já s ním.

Kdo má někoho rád, zejména pokud je to láska k dětem, už nejspíš prožil těžké momenty s nimi. A ví, že by nejraději z dítěte stáhl tíži a nesl ji za něj. Nebavím se o tom, když dítě dostane ve škole pětku. Tu ať si hezky prožije. Píši o náročných momentech, kdy víte, že tohle by se stávat, dít nemělo. A jeden takový má moje nejmladší dítko včera za sebou.

Přemýšlím, co se honí hlavou otci, který se zdá, že degraduje na mysli (jízlivě dodávám, že tam už dlouhodobě má místo mozku dlažební kostku). Z člověka, který se nezdál být necitlivý k cizím neštěstím (a to cizím je to správně volené slovo, ale to jsem dříve tak neviděla), se stala nejspíš nenávistná, zahořklá osoba, která "nic" přetavuje v obří "něco". Popíši to asi takto – roky smýšlel v souladu s tím, s kým žil. Proto spolupráce mohla pokračovat. Loni otočil o 180 stupňů a je jasné, že v jeho myšlení nastal velký zvrat. Co na tom, že diskutujete, jednáte, píšete, chodíte na schůzky, výsledkem je, že nejednáte a představte si, není s vámi řeč. Dobrá, když to tak druhý vidí, asi si nasadil neprůhledné brýle.

Situace má velký dopad na všechny děti. Ten, co přes dvacet let byl jediný muž v naší blízkosti, napsal, že se od nás odstřihává, že není se mnou spřízněná osoba a mnohé nehezké další. No co naděláte, je to jeho názor.

Psychické týrání ve formě přes rok trvajících nátlaků a projevených ošklivostí si začalo vybírat svou daň. Jeho vlastní dítě začalo mít problémy s chováním svého otce, probíralo situaci, hledalo jak z ní pomoc, byť se to od něj nepožadovalo, natož aby se to očekávalo. Prostě tvrdá realita dopadů, když dítě začne prožívat ne nereálné obavy. Došlo to tak daleko, že přes advokáta souhlasilo, aby jeho otci uvedl, že pokud udělá, čím jeho matce vyhrožuje, dítě s ním ukončí kontakt a nejspíš změní své příjmení.

Když takovéto situace a náročné momenty se svým dítětem prožíváte a vidíte, že je nešťastné, neví co udělat, jak to zvrátit, aby se stav hodil do nějakého normálu, nevíte prakticky, jak mu pomoci než to s ním probírat, když sám chce a uklidňovat ho, ukazovat mu z toho cesty. Psycholog je už delší dobu vybrán, dítě ho navštěvuje pravidelně a vaše dítě s ním začalo probírat ne své původní potřeby, kvůli kterým se psycholog sehnal, ale stav v rodině, s otcem. Dítě samozřejmě ví, že máma je díky otci bez práce, tím pádem bez peněz a jeho otec platí alimenty jak se zdá dle jeho nálad. A vy musíte dítě uklidňovat, že ty peníze nějak pořešíte, ale prosíte ho, aby s výdaji bylo maximálně obezřetné. Uklidňujete, že vše bude jako doposud, že bude psycholog, bude na kurz se školou, bude na … všechny nezbytnosti.

Otec se prostřednictvím advokáta dozvěděl, jak špatně ve vztahu s ním jeho dítě je, neb byl na něj nepřiměřený, pomalu žádné setkání se neobešlo bez slovních ataků na dítě, ať už se to týkalo vzhledu, pomalosti v čemkoliv nebo třeba i nekomunikativnosti, když otec rozhodl, že se dítě musí bavit s babi (povinně), zatímco otec si na návštěvě u ní hraje na mobilu. Nebo situace, kdy otec klidně mohl přijet hodinu, hodinu a půl po domluveném čase a nechat své dítě čekat. Kdežto dítěti zavelel a nemělo ani 10minut na to, aby se narychlo připravilo, když měl pro něj přijet. To vše a jiné vaše dítě vnímá a umí si v sobě samo! vyhodnotit. Všímá si nehezkého vůči němu, všímá si nerovného. Namísto, aby občasná setkání na 1-3hodiny byla příjemná, vždy z toho bylo pro dítě nepříjemno, bylo rozhozené, mnohdy naštvané.

A v této situaci, kdy je atmosféra a dopady kroků otce na celou rodinu tíživá a setkání s ním bez uvolnění a projevů vůbec nějaké otcovské lásky, poslal advokát mým jménem otci, jaký dopad to na jeho dítě má. Včetně toho, že by o něj mohl přijít. Zdálo se, že otec na chvilku zafungoval, jak se doufalo – ataky ustaly (pouze v jedné zprávě!) a vzal dítě na celodenní výlet, který proběhl normálně. Tím to ale víceméně skončilo.

Včera mi dítě volalo z intru, na kterém v týdnu je. Vidělo se s otcem. Výsledek? Nepřetržitý pláč. Nešťastné. Zaskočené. Hluboce raněné. Ani pořádně nevím, jak to popsat a to jsme spolu hovořili hodinu. Vesměs jsem naslouchala tomu, co mělo na srdci a bylo to náročné. Padala ostrá slova, padala i sprostá slova. Nechala jsem ho, ta situace je prostě přinesla.

Otec ho vzal na jídlo a začal hovořit o alimentech, proč je neplatí a pak o mě, mém synovi atd.. Dítě mu opakovaně řeklo, naznačilo, že to probírat nechce, nechce se o tom bavit! Zbytečné. Jako kdyby řeklo mluv!

A tak otec mluvil a mluvil, používal slova, která by neměla být používána všeobecně před vašimi dětmi, natož ve vztahu k jejich blízkým. Začalo to tím, že chtěl informovat, proč neposílá na dítě alimenty na jeho či tak jako donedávna na můj účet (dle přání dítěte). Založí nový účet, dítě k němu bude mít oprávnění, aby si mohlo brát z něj peníze se slovy "abych své dítě neojebávala". Nedá se ani popsat, jak bylo už z tohoto moje dítě nešťastné. Jak tu informaci prožívalo, jak se verbálně vyjadřovalo nad tím "kdo koho ojebává". A i když požádalo, že nechce tento hovor vést, otec ho stočil na všechny jeho potřeby, které musel ze sebe vyventilovat. Došli k bodu hrozeb vůči mě, kterými se otec dlouhodobě netají a i tomu, co mu advokát mým jménem poslal. Že pokud hrozby uplatní, jeho vlastní dítě s ním ukončí kontakt a přejmenuje se. Sám o tom začal mluvit a dítě mu to v emočním rozhovoru znovu potvrdilo. Otec uvedl, že hrozbu nejspíš neuplatní, ale i jeho dítě ví, že dnes je to tak a zítra může být jinak. V průběhu hovoru se dítě, dle jeho slov, stáhlo do sebe, dívalo se jinam, brečelo, nekomunikovalo nebo jen nezbytně. Zjistilo totiž, že cokoliv řekne, je zbytečné. Otec si pojede dál tu svou. Jenže jaká že to byla reakce otce na to, že by mohl přijít o své dítě, když mu to potvrdilo? V pořádku, budu to akceptovat, včetně té změny příjmení!

Nyní asi budu ostřejší a jakékoliv ohledy jdou stranou. Fakt ten zasranec jeden podělanej tohle řekne svému dítěti! Emoční plochost, naprosto bez empatií ke svému dítěti, narcista neuvěřitelného kalibru, který zasadil tímto setkáním svému dítěti těžký direkt. A to se pomocí psychologa snaží zvládat celý stav způsobený jeho otcem, který kvůli tomu, že prostě se rozhodl mít rád někoho jiného (a ať má!), musel zničit ty, co při něm přes dvacet let byli, pomáhali mu a stáli při něm. A tenhle z.rd! ničí své vlastní dítě. Fakt jsem těžce nasraná a jestli jsem přistoupila na jeho poslední podmínky a prakticky je celé akceptovala a dostala za to takovou snůšku nenávistných slov včetně "ty kecy si nech od cesty", rozhodla jsem se dialog prostřednictvím advokáta ukončit. No, když vlastně se nemám vyjadřovat, tak jak vést dialog, že? I přesto jsem ale nechala uvést, že má nabídka stále platí. Jenže tohle, co včera provedl mému dítěti, to je tak za hranou!

Takže tu máme otce, který ničí své dítě psychickým týráním a vlastně nechal ho na ulici, ať se nějak o sebe postará, protože mu klidně neposílá peníze, které určil soud. Fajn. Sračka jedna.

Dneska končí jakékoliv mé dosavadní byť už minimální empatie k němu a snaha i přes tu všechnu apokalypsu, co nám provedl, s ním jednat. Mám toho dost. Jak říkám, kdo ničí mě, jako kdyby ničil mé děti. Ale kdo ničí své vlastní dítě, tak ten setsakra zaslouží minimálně! nakopat do prdele! A to nastane. Tohle jen tak nenechám, aby mému dítěti škodil a psychicky ho týral. To je doslova šokované, že by to táta akceptoval a tak lehce!, jakoby nic, by klidně o něj přišel! Kdyby jste slyšeli, jak si to včera dítě uvědomovalo, prožívalo, opakovaně se k tomu momentu vracelo. Zasranec jeden!

Jsem fakt nešťastná. Moje dítě se trápí a já nevím, jak mu pomoc. Nemám zájem se otcem jakkoliv zabývat. Ale rozhodně mám zájem, aby tohle okamžitě přestalo. Jasně, můžete si říct, že dítě nemusí svého otce vídat. Hmmm, jenže ono ho má rádo!

I když bych cokoliv podnikla, aby třeba "úřady" srovnaly tatínka do latě, nic to nezmění na vyřčeném.

On by se svého dítěte klidně zřekl, akceptoval by to.